Aktuality BOZP a PO

Ne všichni zaměstnanci mají to štěstí (nebo smůlu???), že veškerý svůj pracovní čas tráví v objektu nebo na pracovištích svého zaměstnavatele. Je spousta zaměstnanců, osob na dohody nebo osob samostatně výdělečně činných (dále jen OSVČ), které se pohybují na pracovištích jiného zaměstnavatele, ať už jako obchodníci, řemeslníci, revizní technici apod.

Většina zaměstnavatelů si již uvědomuje problematiku provádění revizí a kontrol spotřebičů, el. ručního nářadí, tlakových nádob, plynových zařízení, hasicích přístrojů, hydrantů apod., ale stále se nějak pozapomíná na pravidelné kontroly regálů a žebříků, přestože se tyto prostředky vyskytují téměř ve všech společnostech – ať už v menším nebo větším množství.

Stále více a více lidí pracuje v administrativní sféře a vůbec si neuvědomuje, že i jim hrozí riziko vzniku úrazu nebo nemoci z povolání. Samozřejmě, že rizik je podstatně méně než ve výrobním sektoru, ale přesto se s nimi můžeme setkat i v obyčejné kanceláři a v žádném případě je nesmíme podcenit. A co to vůbec riziko je?

V minulém článku jsme si připomněli základní povinnosti a zákazy fyzických osob. V dnešním článku se ještě k těmto povinnostem vrátíme a řekneme si něco bližšího o povinnosti poskytovat osobní a věcnou pomoc.

Mnoho zaměstnavatelů se stále brání tomu, aby vysílali zaměstnance na vstupní a preventivní lékařské prohlídky, přestože jim to ukládá platná legislativa. Jedním z důvodů provádění těchto lékařských prohlídek je i předcházení vzniku nemoci z povolání a ochrana zdraví zaměstnanců, přestože celkový počet uznaných nemocí z povolání dlouhodobě klesá.

Většina lidí si myslí, že zákon, který řeší především povinnosti právnických a podnikajících fyzických osob, se netýká ostatních občanů. Není to ovšem pravda.

Pracovním úrazem se rozumí poškození zdraví nebo smrt, které byly zaměstnanci způsobeny nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením vnějších vlivů nebo vlastní tělesné síly při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

Za velký podnik můžeme považovat takový podnik, který je větší než podnik střední velikosti. Jako definici pro určení co je a co není velký podnik, nám může posloužit doporučení Nařízení komise EU 2003/361/ES ze dne 6. května 2003, které definuje malé a střední podniky. Všeobecně uznávanou horní mezí pro podnik střední velikosti a tedy spodní hranicí pro velký podnik je hranice 250-ti zaměstnanců a roční obrat do 50 milionů EUR.

Od začátku roku 2014 platí nová povinnost v oblasti zpětného odběru pneumatik. Jedná se o zápis do Seznamu povinných osob zpětného odběru pneumatik. Tato povinnost vznikla na základě tzv. ekoauditové novely (č.169/2013 Sb. § 38, zákona č. 185/2001 Sb.), která je platná od 1. 10. 2013.

Rizikové faktory na pracovišti podle vyhlášky č. 432/2003 Sb. z pohledu praxe